Můj příběh aneb Jak jsem objevila klíč k efektivnímu studiu cizích jazyků a své poslání - pomáhat klientům překonat jazykovou bariéru

Za několik let podnikání a osobního rozvoje jsem se naučila jednu důležitou věc - vždy začínat s PROČ. Začnu tedy i s PROČ tentokrát, a to konkrétně PROČ je vůbec angličtina v dnešní době z mého pohledu tak důležité.

Umět plynule anglicky znamená v dnešním světě svobodu.

  • Svobodu cestovat a pohybovat se v zahraničí bez obav, že se nedomluvíte.
  • Svobodu čerpat informace ze zahraničí. Svobodu nemuset čekat na překlady filmů ani knih.
  • Svobodu hlásit se na jakoukoliv pozici, která vyžaduje pokročilou znalost jazyka.
  • Svobodu přivést své podnikání na zahraniční trh.
  • Svobodu navazovat přátelství a vztahy s lidmi z celého světa a mít možnost poznat různé kultury.
  • Zkrátka možnost žít život, kde neexistuje žádná jazyková bariéra.

Cítit se svobodně je pro mě to nejdůležitější, co potřebuji k vnitřnímu štěstí. A proto mě naplňuje pomáhat svým klientům svobody dosahovat. Učím je nejen angličtině jako takové, ale především tomu JAK se učit. S úsměvem používám můj oblíbený citát: “Dej člověku rybu a nasytíš jej jeden den, nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život.”

Proto už několik let nedávám klientům ryby, ale učím je rybařit, a s pokorou musím uznat, že se mi to daří na výbornou, neboť mi rukama prošly už desítky spokojených studentů. Vraťme se ale na můj úplný začátek.

Ve 14 letech jsem si úplnou náhodou udělala certifikát FCE (úroveň B2), když jsem se omylem přihlásila v jazykové zkoušce místo na klasický kurz na jazykovou zkoušku. Tento nečekaný úspěch mě přivedl na myšlenku, že se vyplatí na své angličtině makat i nadále a být jen lepší a lepší.

V 16 letech jsem už doučovala své první studenty. Díky tomu, že byli spokojeni, si o mě povídali a moje síť studentů se rozšiřovala a rozšiřovala, až jsem v 17 letech podnikala jako lektorka angličtiny při škole prakticky na plný lektorský úvazek - jako volnonožec.

Učila jsem se praxí a rychle mi došlo, že k výuce nemůžu přistupovat tak, jak se k ní běžně přistupuje ve školách, a tak začalo mé pátrání po těch nejlepších a nejrychlejších metodách, které mají smysl, ale zároveň jsou zábavné a budou studenty bavit.

Než jsem konečně našla ten "magický způsob", bylo to dlouhé období bádání a testování.

Bavilo mi studentům předávat své zkušenosti, znalosti, učit je, … Ale jedna věc mi nedávala smysl – jak je možné, že někteří studenti dělají raketové pokroky, někteří naprosto očekávané, průměrné pokroky a někteří vůbec žádné?

Měla jsem studenty, kteří se mnou začínali z úplné nuly a do roka byli schopni mluvit plynule. A pak jsem také měla studenty, kteří se ani po 2 a více letech pravidelného vyučování se mnou nikam zvlášť neposouvali. Cítila jsem se odpovědná za jejich výsledky a tyto případy mě skutečně mrzely. Nebyla jsem ochotná se smířit s nenaplněnou rolí skvělé lektorky.

Odpověď jsem nalezla až po jednom osudovém momentu. Pamatuji si, jako by to bylo včera, když za mnou přišel student a zeptal se mě: „Jak ses, Eliško, naučila anglicky ty?“

Moje odpověď byla: "Tak nějak přirozeně." Tato odpověď studenta moc neuspokojila a já se mu ani nedivila. Neuměla jsem ale odpovědět jinak.

Tento moment odstartoval mé bádání. Moje vize byla jasné – najdu skutečný recept na to, jak se naučit cizí skutečně efektivně, rychle a zábavně. V první řadě to ale znamenalo, že se budu muset vzdát představy o tom, jak se učit cizí jazyk, která mi byla do hlavy vtlučená ve škole. 

Poté, co jsem začala intenzivně studovat několik polyglotů (= lidí, kteří mluví plynule několika jazyky, například i klidně 12), jsem si uvědomila, že nejvíce svým studentům pomůžu tím, že se přestanu stavět do role učitelky sloužící k procvičení konverzace a gramatiky, ale do role jazykové mentorky, která jim ukáže, jak na to, a bude jim tím nejlepším možným průvodcem na jejich cestě.

Realita je totiž paradoxně taková, že student teoreticky učitele ani nepotřebuje. Potřebuje jen člověka, který mu ukáže, jak na to, poskytne mu zdroje, nástroje a dostatečnou podporu, ale samotné „učení“ je na něm. Učitel to za něj oddřít nemůže. 

Moment, kdy jsem přestala studenty pouze učit anglicky, ale začala je učit JAK se učit anglicky, byl naprosto zlomový.

Objevila jsem skutečně efektivní metody, jak rozšířit svou slovní zásobu a dokázala je studentům přizpůsobit na míru tak, že zapadly do jejich běžného režimu a méně a méně se stávalo, že jim nějaké slovíčko vypadlo. Bylo až fascinující sledovat studenty, kteří do té doby nedělali nijak zvlášť velké pokroky a měli zafixováno, že „na jazyky talent nemají“. Znala jsem odpovědi.

Zjistila jsem, jak konečně pochopit a začít používat gramatiku. Ano, vyplňováním gramatických cvičení to bohužel nejde. Jakmile studenti věděli, jak na to, začali správně používat i ty největší bubáky jako například předpřítomný čas.

Pečlivě jsem studovala i témata jako time-managment, prioritizaci, správné stanovení cílů a nastavení mysli, a následně aplikovala získané znalosti právě na studium jazyků. Složila jsem i jednu z nejprestižnějších Cambridgských zkoušek pro učitele, CELTA, kde jsem si své dosavadní znalosti a principy upevnila a seznámila se s dalšími profesionály na poli anglického jazyka, kteří vyznávají stejnou filozofii jako já.

Jedna věc je jasná. Neexistuje nic takového jako „talent na jazyky“ a každý, kdo se naučil česky má veškeré předpoklady a vlohy k tomu, aby se naučil stejně tak dobře anglicky. Klíčové je vědět, jak na to, mít stanovený plán a zamilovat se do celého procesu.

Nebyla bych to já, kdybych si všechny své metody nevyzkoušela i na vlastní kůži.

Anglicky jsem ale už uměla téměř perfektně, ale už několik let jsem se trápila s němčinou. Učila jsem se jí několik let na škole, ale představa, že bych měla německy něco říct, mě děsila. Uměla jsem jen pár frází, takovou tu typickou “školní němčinu”, která je pro praktický život k ničemu.

Dala jsem si tedy výzvu - naučím se za 2 měsíce německy z úrovně falešného začátečníka až k plynulosti. A zvládla jsem to!

Nicméně, pořád mi chyběla zkušenost s cizím jazykem od úplné nuly. Vybrala jsem si tedy španělštinu, která mě vždycky lákala. Neuměla jsem španělsky ani pozdravit, takže jsem věděla, že to je ideální jazyk na můj experiment. Za 1 rok jsem se z úplné nuly dostala na plynulou komunikační úroveň.

Tím jsem si nejen na svých studentech, ale i na vlastní kůži ověřila, že mé metody skutečně fungují a že můžu svým klientům skutečně změnit život, pokud si budou chtít ode mě nechat pomoci.

Chcete se naučit anglicky a nevíte JAK? Právě teď jste narazili na toho lektora, který Vám ukáže tu správnou cestu (klikni zde>>)